Bylo chladné páteční ráno. Ptáci létali jenom pár metrů nad červenými taškovými střechami postarších patrových domů a vyhíbali se televizním anténám, komínům a wifi opakovačům. Lidé dole na ulici chodili pozvolně, a jak už to o Vánočních svátcích bývá nebylo jich mnoho. Kdo jenom mohl, seděl v teple svého domova a když už nepožíral cukroví, tak alespoň seděl a užíval si poklidné atmosféry. Již pátým rokem se nepoštěstilo, aby sníh na zemi vydržel déle než přes noc. Dny byli zamračené, ale přesto dost teplé nato, aby si běžkaři stěžovali a majitelé lyžařských středisek zapíjeli žal.

Daniel hleděl z okna svého pokoje v pátém patře a přemítal. V posledních pár měsících se toho událo dost co nechápal a jeho život prošel ráznou změnou. Ty největší však měli teprve přijít. Zavrtěl hlavou a promnul si rukama obličej až za uši. Opět tu bylo něco co mu nešlo dohlavy. Je jednadvacáté století, ale metody podomního zločinu na to nereagovali. Ne nadarmo přemýšlel nad tímto tématem už čtvrtým dnem. Ne nadarmo. Přešel k dlouhému stolu jenž se táhl po celé jedné straně jeho pokoje. Na stěně nad stolem viselo nepřeberné množství vytištěných papírů a popsaný white-board. Mohli jste se dočíst jak používat textový editor vim, včetně přehledu jeho nejpoužívanějších zkratek. Na sérii papírů slepených izolepou, bylo rozkresleno schéma z motivační přednášky proti prokrastinaci. Tu byla schémata zesilovačů a napájecích obvodů, předlohy pro desky plošných spojů a na jiných zase výčty pinů pro raspberry pi a další vývojové desky. Všemu vévodila tabule velikosti A0 která byla popsána různobarevnými fixami, a doplněna o rázné šipky připevněné magnety. Všechny 4 fixy základních barev byli opatřeny magnetem na víčku které je drželo přicvaklé v rohu tabule.

Na stole byl nepřeberný bordel, ale Dan jako by ho nevnímal. Zkušeným okem přelétl pro něj uspořádanou množinu věcí na stole a zaostřil na páčku malého joystiku skvíci se v mezeře mezi papíry. Vzal papíry zařadil je do šanonu nadepsaného „Důležité – smlouvy, záručáky, práce, praxe, škola“, a odhalil tím dvoupákový dálkový ovladač. Zkontroloval zda má baterie a mikrospínačem ho zapnul. Rozsvítila se malá modrá dioda a modře podsvícený znakový display 2×16 se rozzářil nápisem „Init…done“.

Sedl si k laptopu kolem kterého se zřelo největší prázdné místo z celého stolu a zapnul LCD monitor jenž na dvoukloubovém rameni viselo ve výšce asi půl metru nad stolem. Pár zkušenými příkazy v bashi vyvolal program, který svým „klasickým“ vzhledem připomínal výtvor z roku 1995 či 1998. Klávesovou zkratkou aktivoval „Connection“, čímž LCD monitor problikl do černé obrazovky. Daniel vzal ovladač a plácl do monitoru, který ladným pohybem proplul vzduchem v prodloužení tohoto pohybu dokud se pomalu plynule nezastavil asi o 2 metry dále. Sedl si do křesla před monitorem a zavrtal se trochu hlouběji, když v tom monitor naskočil.

Na obrazovce byl záběr ze dvou kamer doplněný o log v dolní třetině displaye, ve kterém pomalu přiskakovaly řádky obsahující podle Danova výrazu zcela normální a uklidňující řetězce znaků. Potom co si je přečetl, automaticky zašmátral rukou na opěradle ošuntělého křesla, a s mírným pohrdačným povzdechem vstal aby si přinesl myšku. Kliknutím na jediné tláčítko na obrazovce vyvolal GUI jenž překrylo půlku logu. Toto mělo plno tlačítek a pár slajdrů. Myší s nezvučným tlačítkem zatrhl pár čekboxů a po finálním tlačítku [Rotor] pustil myš a chopil se černé krabičky s páskem.

Nasadil si ji jako čelenku a oběma rukama se chopil joystiků na ovládači.
Zkušeným pomalým namačkáváním rozpohyboval obraz v horizontálním směru. Posadil si čelenku více do čela aby tím krabici s optikou a displayem posadil přímo před své oči. Co oči nevidí to srdce nebolí. Co oči vidí teleprezenčně, to tělo nebolí fyzicky. Snad už na to ani nepomyslel a vznesl se dovzduchu.